Ano, to je mobil, věcička, která ještě před padesáti lety mezi lidmi nebyla. Muselo to vše jít bez ní. Nyní by to spousta lidí bez mobilu nevydržela. Nejde ani tak o to, že by nemohli telefonovat, ale o to, že by neměli do čeho koukat. Protože jak vidíme, lidi moc neuvidíte telefonovat, ale koukat do něj. Do mobilu. U více lidí lze pozorovat třes rukou a divoký výraz v obličeji, když nemohou pět minut civět na displej. A když někdo nemůže hrát svou hru, tak je schopen vám urvat hlavu. Není dobré se jen pokusit mu mobil sebrat.
Spousta lidí už jej má i jako peněženku. Platí mobilem, nebo k němu provázanými hodinkami. Mobil má též funkci zábavnou, hraje nám hudbu, je v něm televize a spousta rádií. Kdo nemá svou oblíbenou hudbu v něm, může poslouchat nepřeberně rozhlasových stanic. Můžeme s ním cokoli měřit. To, zda je to pak správně už není dobré rozebírat. Já osobně v taková měření čehokoli důvěru nemám. Domnívám se, že se nemůže vyrovnat profesionálním přístrojům.
Každý má svou oblíbenou značku. Já osobně třeba tu, která je nejlacinější. A je mi jedno, jaký je název.
Firmy a výrobci se předhánějí, co ještě by do mobilu nacpali, aby zvýšili prodej. A když už je tam skoro vše, zlepšují parametry toho, co už tam je. V devadesáti devíti procentech je to fotografický aparát. Vždyť mnohé mobily již nemají původní účel, ale slouží jako velmi dobré fotoaparáty.
Kdo si pamatuje dvouřádkové, displeje, může nostalgicky vzpomínat na ty krásné časy. U volání si člověk i zasportovat, protože běhal s mobilem v ruce a hledal signál, který tehdy nebyl naprosto všude jako dnes. Nuže, poděkujme výrobcům, že nám dávají do mobilu tolik pomocníků a dalších věciček. Takové drobnosti potěší a pomohou. A pokud to s mobilem nepřeháníme, nemůžeme na něm stát závislí. Nebo ano? Jak jste na tom vy? Máte ho také stále v ruce?