Když si lidé za socialismu pořizovali rodinné domy, chaty a chalupy, nebo je získávali v dědictví a případně je rekonstruovali, měli několik možností, jak vydláždit venkovní terasy nebo chodníčky. Velmi často šlo o odlévaný beton, a tam, kde záleželo na vzhledu, nastupoval přírodní kámen. Tehdy na trhu nebylo více možností, neexistoval umělý kámen a zámková dlažba a kámen byl dobře dostupný v různých variantách, např. ve formě kostek, štípaného kamene nebo řezaných desek.
Využíval se k tomu pískovec, břidlice, žula, rula, mramor, travertin a další nerosty, a v podstatě se tento trend znovu objevuje mezi lidmi, kteří si již sami ověřili, že umělý kámen či beton se stěží vyrovná přírodnímu kameni. Mimochodem, procházet se po betonu a po kamenech je velký rozdíl, to si uvědomí každý, kdo se někdy vyzul z bot a vyzkoušel to např. venku v přírodě.
Nechme kámen nasát sluneční energii – přírodní kámen nejen krásně vypadá a taková venkovní dlažba je skutečnou ozdobou zahrady, ale máme tu materiál ideální pro léčebné účely. Zdá se vám to příliš nevěrohodné a přitažené za vlasy? Pak vězte, že o léčivých účincích kamenů se rozmlouvalo již ve starověku, a možná, že ještě dříve. Lidé tehdy také více byli v kontaktu s přírodou a pohybovali se po kamenech bez bot.
Kameny dokážou sluneční energii perfektně absorbovat a tu pak vyzařují do okolního prostoru. Můžeme se s ní nabíjet i my, když si to uvědomíme, a to mnohem efektivněji, než z jiných materiálů, jako je beton, dřevo, sklo a kov. Takto nabité kameny příjemně hřejí, stimulují reflexní body na chodidlech a tím zlepšují krevní oběh, posilují nervovou soustavu, lymfatický systém, imunitní systém a práci orgánů trávicí soustavy.
Kamenná dlažba se může stát významným partnerem v tomto směru i v interiéru, pokud jí položíme tam, kde máma instalované podlahové vytápění.