Pro každého je jednoduché něco jiného podle toho, čemu se ve svém životě běžně věnují. Pro lidi, kteří pracují s lidmi není tak těžké mluvit s ostatními a většinou se nebojí, pokud ano, tak je to nějaký výjimka. Většinou však lidé dělají práci, která jim jde a která je baví. Což je samozřejmě dobře, tak by to také mělo být a je přeci naprosto přirozené, že někomu jde víc tamto, někomu zas toto. Je to super, že se všichni takto doplňujeme, kdyby totiž každý dělal stejnou práci, nepřežili bychom ani minutu. Každé odvětví se potřebuje a je stejně důležité jako to druhé, protože všechna zaměstnání, která na světě existují nám dávají nějaké benefity a všichni je potřebujeme a nějakým způsobem nám pomáhají s našimi životy. Jinak by tu logicky taková zaměstnání nebyla.
Rozhodně tu jsou ale zaměstnání, která jsou méně potřebná než ta druhá, ale vždy to tak je, že je něco důležitější. Takto to bývá a je to naprosto přirozené. Aby to bylo vyrovnáno, něco musí být méně důležité. Zaměstnání na světě je opravdu plno, jsou tu lékaři, prodavači, učitelé, technici, programátoři, uklízeči a podobně, takhle bychom mohli jmenovat donekonečna. Všichni jsou ale rovnocenní, všichni jsou potřeba.
Zaměstnání se dělí pak podle toho, jestli jsou to služby pro lidi, a nebo ne. Všichni víme, co bychom zařadili do služeb pro lidi a také víme, že tito lidé, kteří v tomto odvětví pracují, musí mít trochu lepší komunikační schopnosti než ostatní. A také většinou mají, protože denně mluví opravdu s hodně lidmi. A někdy i zrovna s námi. Občas někam musíme zavolat, abychom se objednali, například k lékaři. A dost lidí s tím má obrovský problém, protože se bojí samotného rozhovoru a neví, co by řekli. Přitom je to celkem jednoduché, ale někdo na to má hold fobii. Proto právě pro tyto lidi existují buď e-maily, a nebo přímo online rezervační systém, skrze který se člověk může objednat bez toho, aniž by musel cokoliv někomu říct a aniž by musel promluvit jedno slovíčko.