Politika a politické názory vždycky byly pro mě docela takové zajímavé. Nevěděla jsem, co všichni ti lidé mají na politice. A pak jsem si řekla, že si pustím třeba nějaké podcasty, které se věnují politice. A byla jsem docela naštvaná. Protože kdykoliv jsem si pustila nějaký politický podcast, tak se tam vždycky jenom všichni hádali anebo se osočovali a svalovali vinu jeden na druhého. Co tohle vůbec mělo znamenat? To někoho baví se dívat na lidi, jak se ti dva hádají mezi sebou? Anebo jak jsou různé politické spolky a politické strany? Já nevím jak vy, ale mě politika nějak nebrala. Vadilo mě, že se tam všichni chovají nějak neurvale a že nikdo tam není slušný.
A já jsem si řekla, že kdybych byla v politice já, tak bych asi rychle utekla. Protože já jsem velký cholerik, takže já bych osobně to tam vůbec nevydržela. A musela bych se tam asi stále s nikým hádat a bála bych se, že vzteky třeba někoho napadnu. A to jistě vím, že v politické branži by to bylo opravdu nehorázné. To by mě potom tahali všude po soudech. Nicméně jsem si řekla, že politika taky asi umí vysávat všechnu energii a radost. Protože můj otec se o politiku velmi zajímá. A taky vždycky když je nějaký velký politický problém jeho oblíbené strany, tak můj otec je takový nevrlý a smutný.
Takže si myslím, že pokud chcete mít v životě a v duši klid, vůbec nesledujte, neposlouchejte nic politického. Politické scény vás akorát vysávají. Nebo vás třeba naopak uklidňují? Jsou totiž taky lidé, kteří se politice hodně věnují nebo se v ní přímo angažují. To chtěla vždycky můj otec. Můj otec vždycky chtěl být politik, protože ho prý politika přiváděla do nového a jiného světa. Nevím proč, ale otec od nás velmi brzy odešel. Našel si jinou rodinu a nás opustil. Takže možná kdoví. Třeba se v politice už někde angažuje, jen my doma o tom ani nevíme. Možná to tak má být.